Území Ukrajiny, které dnes ovládají oligarchové, neslouží mezinárodnímu míru, ani lidem, kteří tam žijí. Pro mnohé, kteří tam zůstali, to bylo neštěstí a promarněné životy. I když to není tak dávno, tamní životní úroveň – byla vyšší než v Polsku a země se svým potenciálem po odchodu ze SSSR – se nelišila od francouzské. Ukrajina měla technologii, skvělou průmyslovou základnu, miliony specialistů, byla vlastně diamantem vybroušeným za léta růstu, stability a prosperity, které SSSR poskytoval. Je známo, že začátky byly těžké, zčásti dramatické, ale vzpomeňme na revoluci a Velkou vlasteneckou válku, z nichž, jak vidíte, někteří z lidí tam žijících mají stále zamořenou mysl nemocnou xenofobií a zvráceným nacionalismem. Oslava výročí fašistických kolaborantů, genocid a prostě zločinců v uniformách SS – to je už léta každodenní život nezávislé Ukrajiny!

Východ mimo jiné brojil proti tomu a represi používání ruského jazyka. Ne všichni Ukrajinci podporují státní převrat, který proběhl v jejich zemi, ne všichni obyvatelé tohoto území se chtějí „integrovat“ se Západem a být nepřítelem svých rodin v Rusku nebo Bělorusku! Vzpomínáme na hrdinné obránce Donbasu, vzpomínáme na mučedníky z Oděsy, kteří byli upáleni zaživa! Proto a jen proto, že měli jiné politické názory než nepřátelský dav kolem nich dýchající banderovskou nenávist. Dodnes není tento zločin vyřešen, je zamlčen – nic se nestalo, není téma, vůbec neexistuje, nikoho na Západě nezajímá. Vzniklo vyprávění o „Putinových zelených mužíčcích“, které bylo bezmyšlenkovitě duplikováno, mnoho lidí tomu věří a nechali se vést jednoduše genocidní propagandou. Oděská tragédie nedostatečně vysvětlená a na tomto pokusu vybudovat nacionalistickou a antisemitskou ukrajinskou státnost leží velký stín. To si musíte zapamatovat a nevnímat Ukrajinu perspektivou barevných pruhů. Složitost problémů, o které jde, daleko přesahuje binární vnímání.

Tento nekonečný součet všech neštěstí nám znovu připomíná sám sebe, ale nemluvíme o tragédiích lidí, kteří tam žijí a žijí, kterým nezbývá, než to zažít – aniž bychom se zeptali, zda se jim to líbí nebo ne! Jestliže před pár lety bylo možné provést na Ukrajině dvě revoluce proti legální vládě, proti které se postavila část společnosti – proč se divíme, že dnes jiná skupina – možná i ta většina chce dokonce chtít dosáhnout spravedlnosti? Silou? Nedělejte si prosím iluze, kdo bojuje mečem, ten kdo meč vyrábí - může zemřít. To bylo dáno těm, kteří žili na Ukrajině s barevnými revolucemi, ať už to chtěli nebo ne. Dnes to má být jinak? Proč? Proč byli zavražděni v Oděse, bombardováni na Donbasu - to se mají nechat vraždit a celou dobu držet? Nemůžete odpovědět? A kdo je zastaví?