Svátek má: Vladimír

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Středoevropské země se vždy proti něčemu spojovaly

Zbořil: Středoevropské země se vždy proti něčemu spojovaly

<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku si můžeme připomenout, že Visegrád, a nebo i Slavkovská trojka, nebyly jediné snahy o spojení středoevropských států. Ale tyto snahy existovaly již dříve. Třeba i po 2.sv.válce, kdy  byla připravovaná Československo-Polská unie.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
26. ledna 2022 - 03:20

Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?

„Ono by se dalo jít ještě mnohem dál do historie vrcholného středověku a zabývat se vztahy mezi Polským, Uherským a Českým královstvím a jejich spory a spojenectvím třeba proti Turkům,  proti vlivu germanizace ve střední Evropě. Ale skutečně, po první světové válce a po neuspokojivém Versailleském narovnání dochází k několika snahám o spolupráci mezi nově vzniklými státy ve střední Evropě. Mezi nimi je asi nejvýznamnější  projekt Edvarda Beneše o vytvoření Malé dohody, spojenectví Jugoslávie, Rumunska a Československa, který si ale musíme představit na  mapě z dvacátých let 20 století,“  připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Spojenectví po 2.světové válce…

„Pak  je dokonce zajímavá i reakce na poválečné uspořádání po roce 1945, říkejme tomu reakce na Jaltskou konferenci vítězných mocností,  a návrh nebo představu Edvarda Beneše o politice mostů - spojení mezi Západem a Východem. To znamená všech států, kterým vadilo striktní rozdělení na Západ a Východ, které  vlastně existuje, ale a které vzniklo na úkor staršího rozdělení Evropy na protestantský sever a katolický jih. Nové evropské státy, nebo obnovené evropské státy,  se ho snažily překonat vytvářením společných svazků dvou zemí. Jedním z prvních pokusů bylo spojenectví Bulharska a Jugoslávie, proti kterému významně protestovala sovětská zahraniční politika,“ říká Zdeněk Zbořil.

A Československo-polská unie…

„Ale také u nás ne příliš často vzpomínaná unie Československo-polská,  byl projekt  zajímavý i dnes, kdy už můžeme hádat z výsledku,  zajímavý mimo jiné i proto, že tento významný dokument se měl podepsat prakticky v den smrti Jana Masaryka začátkem března 1948. Už dva dny předtím se objevilo v polské státní tiskové kanceláři vyjádření Jana Masaryka k  Československo-polské unii. Dokonce měl přijet do Prahy  polský ministr zahraničních věcí, ale jeho návštěva byla skrečována kvůli smrti Jana Masaryka a zřejmě byl  tento projekt odložen na neurčito. Podle mého názoru je to tak trošku zapomenutá epizoda, která souvisí s naším tzv. Vítězným Únorem 1948, protože se  tato nehodila do  velmocenské politiky, jak západním zemím, tak Sovětskému svazu. Nehodila se zejména proto,  že obě strany  chtěli mít vliv v těchto zemích, které se chtěly mezi sebou domlouvat,  chtěly mít svůj vliv, který se dohodl na Jaltě a potvrdil v Postupimi. Chtěly své dohody potvrdit, fixovat, a podařilo se jim to.

Takže toto je okénko,  a nebo velké okno do poválečné politiky malých evropských zemí,  nebo chceme-li středoevropských zemí, které má pak své souvislosti a nejenom vyvrcholení v politických procesech na začátku 50.let, ve likvidaci fyzické likvidaci politiků nebo politické elity v různých středoevropských zemích, ale potom i dále v ještě větší podřízenosti zahraniční politiky těchto zemí, jednak pod „Informační byro  dělnických a rolnických stran“, jednak  a samozřejmě pod ministerstvo zahraničních věcí Sovětského svazu,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.



(rp, prvnizpravy.cz, foto:arch.)