Odstranily další argumenty z arzenálu mnohých zanícených bojovníků za „demokracii“ v jejich svaté válce vedené proti socialismu a sociální spravedlnosti. Vše začalo tím, že byli předvolebně přemluveni „bába a dědek“ a tak dnes má národ tu „čest“ se stále rostoucím překvapením a rozčarováním zjišťovat, že pravicovým exponentům nešlo vlastně o nic jiného než o pocit opojení se mocí a ekonomický prospěch.

Po vítězných parlamentních volbách se někteří rychle vymkli společenské kontrole, zapomněli na předvolební sliby a začali si to mezi sebou rozdávat v první řadě o ministerská a náměstkovská křesla, teplé to pelechy, až jiskry létají. Tyto posty by jejich aktuální nabyvatelé neopustili již snad ani tehdy, kdyby prokazatelně spáchali v pravé poledne na Václavském náměstí vraždu, jejich politická, společenská a povětšinou i právní odpovědnost zůstává setrvale na bodu mrazu. Ostatně ono by to jejich možné odsouzení najatí „slovutní“ a štědře honorovaní právníci či spříznění soudci stejně nedopustili, mohlo by to totiž rozložit celý tento zkorumpovaný systém a důsledky by následně dopadly na každého, kdo je v něm zapojen a saje prebendy. Ne nadarmo studovali někteří „znalci dnešního práva“ v Plzni, na fakultě, kde se masově neprůhledně přijímalo, studovalo a nakonec i obdarovávalo diplomy hned po několika měsících „perného“ studia. Z „vyhlášeného“ ústavu raději chvatně prchl i ministr spravedlnosti Pospíšil, asi aby se snad v Plzni ještě více neušpinil, když už jej v místním tisku dávají do holportu s plzeňským kmotrem ODS, taktéž studentem tamních práv. Fakulta ho potom na oplátku odvolala i z vědecké rady školy.

A ty paradoxy? Stačí otevřít oči a hle: volby se sice vyhrály, ale vzplál boj uvnitř samotných stran: Topolánek tvrdě útočí na Klause, Kočí na Bártu, Hašek na Sobotku, a druhý den si gardy plynule prohodí. Vládní ministři, stižení závažnými kauzami a podezřeními, halasně soupeří se svými kolegy, ministry poznamenanými delikty jinými, ne méně závažnými.

Člověk se musí útrpně pousmát, když čte v tisku, že například ministr školství Dobeš na obranu exministra dopravy Bárty tvrdí, že kromě něj a dalších ministrů z Věcí Veřejných u mnoha jejich kolegů existují podezřelé zakázky. Proč by to také nemohl tvrdit, když v této politické agentuře, kde disponující i vlastním personalistou, neví levá ruka, co právě dělá ruka pravá. Nebo raději vědět ani nechce. Ostatně sám pan Dobeš je šéfem resortu, kde každoročně přijdou maturitní zkoušky na 240 milionů korun, přičemž na Slovensku potřebují těch milionů jen deset. K tomu novým návrhem zákona o vysokých školách zcela bere dech. Upuštění požadavku maturity při přijímacích zkouškách na VŠ, vznik dvouletých bakalářských oborů, pro odborníky z praxe jednoleté magisterské studium, zrušení Akreditační komise a další degradující prvky vysokoškolského vzdělání zkritizovali v připomínkovém řízení již i odborníci z Karlovy univerzity včele s jejím rektorem Hamplem.

Nejen školství však „hyne na úbytě“. Životní prostor každého z nás je prolezlý fízlováním, špiclováním, ale i klientelismem a současně spojený se ztrátou jakékoliv morálky a dobrého vychování. Vše v  takovém rozsahu, který nesnese žádného historického srovnání. A přitom denně stále slýcháme dehonestující odsudky „zhoubného“ působení předlistopadových zpravodajských služeb, amorálnosti KSČ a dalších socialistických organizací. Urážek, lží a polopravd jsme si jako KSČM na náš nový účet vyslechli za těch více než dvacet polistopadových let přemnoho. Ale stále ještě asi platí staré a osvědčené, že i když důkazy neexistují, nejlepší obranou je útok!    

Jiří Valenta